1. Úvod
Snahy o co nejpřesnější odhad početnosti zvěře trvají již několik staletí a zpočátku byly motivovány především potřebou evidovat majetek. Později se odhad početnosti a ročního přírůstku začal využívat i pro hospodaření se zvěří tak, aby byly zachovány její kmenové stavy v potřebné výši, a v dnešní době jsou výsledky sčítání rozhodujícím podkladem pro stanovení regulace početnosti zvěře. V průběhu posledních staletí tak výrazně vzrostl význam sčítání, ovšem metody používané praxí a věrohodnost vykazovaných údajů se prakticky nezměnily a dost možná i zhoršily. Sčítání volně žijící zvěře vždy bylo a je pouhým odhadem, který se od skutečnosti může značně odchylovat a při hospodaření je nutno brát v úvahu i jiné skutečnosti. Naše myslivecké hospodaření ovšem bylo postaveno pouze na zjišťovaných početních stavech a s důsledky toho stavu se budeme potýkat ještě dlouhou dobu. Jednou z možností, jak mysliveckému hospodaření dát reálný základ je určování únosné početnosti zvěře ve vztahu k prostředí. Tyto únosné stavy mohou být definovány jak počtem jedinců zvěře, tak např. i jen stavem vegetace, přičemž míra okusu rostlin je mnohem snáze kvantifikovatelná jak počty zvířat. V každém případě bude ovšem sčítání stále významnou součástí mysliveckého hospodaření. Pokud se vedle sčítání zavedou další nástroje, na kterých bude záviset výše plánu lovu, bude na uživatelích honiteb, aby kvalitně provedeným sčítáním bránili nežádoucímu vystřílení zvěře z důvodů ekonomických zájmů hospodařících subjektů. Aby sčítání mohlo plnit funkci kontrolní metody, musely by jeho výsledky zhruba odpovídat skutečnosti. V současné době běžně používané metody v ČR postihují jen 10-33% skutečné populace. K odhadu početnosti zvěře je přitom k dispozici poměrně široké spektrum metod od nejjednodušších, které nevyžadují prakticky žádné vybavení, až po metody založené na použití letadel či nákladné techniky. Pomocí výkonné techniky je možné zpravidla dosáhnout lepších výsledků, ale jejich nasazení samo o sobě nezaručuje kvalitu výstupů. Na druhé straně i primitivními metodami je možné početnost zvěře celkem spolehlivě sledovat. Základním předpokladem všech metod je zájem o problematiku, ochota investovat čas do sběru a vyhodnocení dat.
Metody sčítání zvěře:
a) přímé
- přímé metody sčítání jsou založené na přímém pozorování zvěře
- vedle početnosti zvěře získám i další informace jako pohlaví, věk, zdravotní stav…
- většinou dochází k podhodnocení skutečné početnosti
- sčítá se celý rok, ve dne i v noci, ze země i ze vzduchu, z dopravních prostředků, pomocí osvětlení, nebo termovize, automatických foťáků a kamer...
- zvláštní přímou metodou je tzv. opakované sčítání označených jedinců
b) nepřímé
- pomocí těchto metod se nesčítá přímo pozorovaná zvěř, ale nejčastěji její pobytové znaky jako např. stopy, trus, potravní chování na vegetaci,…
- tímto se získává tzv. relativní početnost (počty trusů na ha). Tu lze na početnost absolutní (kusy zvěře) přepočítat pomocí různých vzorců
- nelze získat jinou informaci o populaci než samotnou početnost (poměr pohlaví, věková struktura)
- skutečná populace může být podhodnocena i nadhodnocena a přesnost může vyhovovat
- zvláštní skupinou jsou metody založené na vyhodnocování mysliveckých statistik, jedná se o tzv. zpětné přepočty