2. Výběr vhodné metody sčítání a vzorkování
Úspěch jakéhokoliv průzkumu sloužícího k odhadu velikosti populace jelenovitých by se měl posuzovat s ohledem na jeho účel. Jasné stanovení účelu je zásadní pro výběr nejvhodnější metody sčítání a volbu způsobu vzorkování. Již na začátku musí být jasné, na které otázky chceme odpovědět. Např.:
Kolik zvěře je v určitém lesním celku?
Jak přesný bude odhad její početnosti při pevně stanovených nákladech?
Je odhad požadován pro různé typy biotopů?
Populace jelenovitých se zvyšuje, nebo klesá?
Stačí nám pro naše účely pouze index početnosti, nebo potřebujeme znát skutečný počet?
2.1 Vzorkování
Spousta metod odhadů početnosti jedinců vychází z tzv. vzorkování – získávání dat na vzorkovacích plochách (transektech). Vzorkování je v případě zjišťování početnosti větších populací daleko výhodnější, než absolutní sčítání všech jedinců. Intenzita vzorkování (počet a velikost transektů) musí odpovídat předpokládané početnosti populace, velikosti zkoumaného území a také prostorové distribuci jedinců z čehož vyplývá míra variability sbíraných dat. Existuje několik metod a postupů k určení optimální velikosti a tvaru transektu. Jako nejznámější jsou prezentovány Wiegertova a Hendricksova metoda.
Obr. Grafické znázornění čtyř možných situací, které se při vzorkování mohou vyskytnout
Hlavní zásady vzorkování:
- během vzorkování se vyhnout chybám
- zvětšením velikosti vzorku se zvýší přesnost, ale nemusíme se vypořádat s chybou nebo zlepšit správnost
- většina průzkumů je kompromisem mezi náklady, správností a přesností