Drobná zvěř v zemědělské krajině, význam, limitující faktory výskytu, možnosti zlepšování stavu

Drobná zvěř v minulosti patřila k pilířům české myslivosti a byla nedílnou součástí zemědělské krajiny. V důsledku změn provedených v krajině v minulém století (zcelování pozemků do bloků, nástup chemizace, používání mechanizace) došlo k razantnímu úbytku drobné zvěře v krajině a tento stav trvá i přes snahy o zlepšení na většině území až dodnes.

 

Význam drobné zvěře

  • přirozená součást agrárních ekosystémů

  • podílí se na redukci polních plevelů a jejich semen

  • podílí se na redukci hmyzích škůdců

  • podílí se na biologické ochraně polních plodin

  • součást potravního řetězce

  • zvyšování druhové biodiverzity

 

Limitující faktory výskytu

  • velké půdní bloky bez prvků krajinné zeleně

  • nedostatek ekostabilizačních krajinných prvků

  • nedostatek vody v krajině, snížení retence vody v krajině

  • nedostatek rozptýlené zeleně v krajině

  • snižování úrodnosti půdy

  • snižování druhové pestrosti pěstovaných plodin

  • nedostatek potravy v letních měsících po sklizni

  • malý počet stanovišť pro planě rostoucí druhy rostlin

  • nedostatek krytových a klidových možností

  • vysoký predační tlak

  • používání vysokorychlostní mechanizace při obhospodařování pozemků (vysečení hnízd, usmrcení zvěře v porostech)

  • vliv počasí a teplot v době kladení mláďat

  • částečná degenerace divokých chovů zejména bažanta vypouštěním uměle odchovaných jedinců

  • snižování dočasné a trvalé vegetace v krajině

  • dostatečný počet jedinců v dané lokalitě a populaci

  • vysoká příbuznost jedinců a s tím spojené projevy (nízká životaschopnost mláďat)

  • aplikace průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin

  • antropogenní faktory

  • turistika

  • doprava

  • fragmentace krajiny

Možnosti zlepšování současného stavu

 

Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013

  • zlepšování životního prostředí a krajiny

  • posílení biologické rozmanitosti

  • zachování systému zemědělství a lesnictví s vysokou biologickou hodnotou

  • realizace biopásů v rámci agroenvironmentálních opatření

  

 

Tvorba biopásů

Hospodaření na orné půdě s využitím moderních technologií a strojů např. širokozáběrové techniky způsobilo odstranění remízů a mezí, které by bránili využití těchto technologií. Použité přípravky na ochranu rostlin efektivně hubí škůdce těchto polních plodin a plevelné rostliny. Při sklizních se často pro urychlení využívá desikantů, které sklizeň výrazně urychlují. Zvěř žijící na těchto lokalitách přijde ve velice krátkém období o potravní zdroje, vodu, kryt apod. Dochází velmi často k úhynům a migraci za potravou. Za účelem zlepšení podmínek pro život v agrární krajině jsou podporována opatření směřující k napodobení původních příznivých podmínek prostřednictvím biopásů.

 

Význam biopásů

  • poskytují zvěři jadrné a objemové krmivo v průběhu celého roku

  • zvyšují úživnost v honitbě

  • zvyšují druhou biodiverzitu pěstovaných plodin v krajině

  • zajišťují prostor pro hnízdění, klidové a krytové podmínky zvěře

 

Využití dotačních příspěvků ze státního rozpočtu na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření

 

  1. založení nebo údržba zvěřních políček pro drobnou zvěř max. 0,5 ha na 100 ha honitby, přičemž minimální výměra zakládaného zvěřního políčka je 0,1 ha a maximální 1 ha.

  2. zřizování napajedel pro zvěř v maximálním počtu 1 ks na 100 ha honitby

 

Políčka pro drobnou zvěř

  • nejlépe se osvědčily směsky např. (oves, hrách, peluška, bob, kukuřice) a dužnatá krmiva (např. kapusta) v kombinaci s travními druhy a jetelovinami např. jílkem

  • důležitá je předseťová příprava půdy a setí za využití přesných secích strojů

 

Budování trvalých a dočasných remízů

 

  • trvalé remízy slouží především drobné zvěři, jako ukryt a plocha k nerušené reprodukci

  • trvalé remízky lze, po dohodě s vlastníky pozemku, vysazovat na lokalitách, kde je problematické konvenční zemědělské hospodaření

  • v oblastech, kde jsou zachovány remízy, je vhodné jejich stav zhodnotit a popřípadě remíz, který nevyhovuje krytovými, hnízdními ani potravními možnostmi upravit např. jeho druhové složení, věkovou skladbu či rozšířit jeho plochu

  • remízy by měli být tvořeny plodonosnými dřevinami, členěnými na patro keřové a patro stromové, ze stromů jsou vhodné dub letní, dub zimní, jeřáb ptačí, hloh, javor babyka, jabloň lesní, hrušeň plánička, třešeň ptačí, habr obecný apod., součástí remízu by měli být i jehličnaté stromy např. borovice či smrku ztepilého

  • patro by mělo být tvořené např. z trnky obecné, brslenu evropského, růže šípkové, střemchy hroznovité, janovce metlatého, ptačího zobu, maliníků, ostružiníků apod.

  • tam, kde není možné vytvořit trvalý remíz, lze vytvořit dočasný remíz např. z porostu topinambur, porostu kukuřice nebo slunečnice

 

Úprava trvalých travních porostů

  • zvyšování druhové pestrosti přísevem popř. přesevem vhodnými druhy trav a bylin

  • likvidace agresivních plevelů mechanicky nebo chemickou cestou (bodová aplikace herbicidů)

  • možnost sklizně těchto porostů na seno

 

Tvorba územních systémů ekologické stability

  • územní systém ekologické stability je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu

  • budování biokoridorů a biocenter, remízů, remízků, skupin a v neposlední řadě soliter které umožňují přirozenou migraci zvěře v krajině a zlepšují krytové a klidové podmínky pro zvěř

OBSAH