Šelmy, postavení a význam pro myslivost
Řád šelem patří z taxonomického hlediska do říše živočichů, kmene strunatců a třídy savců. Jsou to živočichové stojící v přírodních ekosystémech na konci potravních řetězců a plní funkci vrcholových predátorů. Podílí se tedy významným způsobem na ustavení a zachování přírodní rovnováhy.
Systematické členění:
Řád: šelmy (Carnivora)
Podřád: pozemní šelmy (Fissipedia)
Čeleď: psovití (Canidae) - liška obecná
- psík mývalovitý
- šakal obecný
- vlk obecný
Čeleď: medvědovití (Ursidae) - medvěd hnědý
Čeleď: medvídkovití (Procyonidae) - mýval severní
Čeleď: lasicovití (Mustelidae) - lasice hranostaj
- lasice kolčava
- norek evropský
- norek americký
- tchoř tmavý
- tchoř stepní
- jezevec lesní
- vydra říční
Čeleď: kočkovití (Felidae) - rys ostrovid
- kočka divoká
Jejich tělesná stavba je dokonale přizpůsobena k lovu. Mají válcovitý kloub dolní čelisti, který jim umožňuje pohyb do stran, dopředu a dozadu. Díky tomuto kloubu mohou v čelistech vyvinout velký tlak při získávání a konzumaci potravy.
Šelmy mají zakrnělou klíční kost nebo ji nemají vůbec vyvinutou. Ze smyslů vynikají především sluch, čich a zrak.
Rozšíření některých šelem v ČR
Medvěd
V současné době je počet medvědů v ČR odhadován na dva až pět jedinců (Červený a Koubek, 2006).
Vlk
V současnosti na základě údajů z monitoringu vlčích hlídek a Správy CHKO Beskydy odhadujeme, že se na území CHKO Beskydy a navazujícím území na Slovensku (CHKO Kysuce, Javorníky) pohybují 2 – 3 smečky vlků (5 – 10 jedinců). V ostatních částech republiky se vlci prokazatelně vyskytli v Jeseníkách, Rychlebských horách a dalších.
Rys
V ČR jsou jen dvě stabilnější rysí populace - v Beskydech a v jihozápadních Čechách, v Českém Švýcarsku a v Jeseníkách. Celkový počet rysů v ČR je odhadován na 150 až 200 kusů.
Kočka divoká
Původní populace byla v České republice vyhubena na přelomu 18. a 19. stol. V současné době se u nás vyskytují jedinci zatoulaní ze Slovenska popř. dalších zemí.
Většina šelem je chráněna podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 395/1992 a patří mezi tzv. zvláště chráněné živočichy. Tito živočichové jsou chráněni ve všech vývojových stádiích. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Ochrana šelem je také zakotvena ve SMĚRNICI RADY Č. 92/43/EEC O OCHRANĚ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ, VOLNĚ ŽIJÍCÍCH ŽIVOČICHŮ A PLANĚ ROSTOUCÍCH ROSTLIN (SMĚRNICE O STANOVIŠTÍCH) a NATURA 2000. Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické).
Zvláště chráněné druhy živočichů se člení podle stupně ohrožení na:
a) kriticky ohrožené (kočka divoká, medvěd hnědý, tchoř stepní, vlk obecný)
b) silně ohrožené (rys ostrovid, vydra říční)
c) ohrožené
Predace - princip
- na úrovni jedinců jde o jednorázový kontakt predátora a kořisti
- na úrovni populací jde o vztah dlouhodobý
- v populacích predátora vznikly různé adaptace umožňující snadnější získání kořisti (např. dokonalé smysly a pohyb)
- v populacích kořisti vznikly ochranné mechanismy (např. krycí zbarvení, chemická ochrana apod.)
Ovlivnění početnosti populace – varianty z pohledu působní predátora
- početnost predátora zůstává stabilní bez ohledu na početnost populace kořisti (hustota predátora je ovlivněna teritorialitou, možnostmi hnízdění atd.), potrava není limitujícím faktorem, predátor má v období nouze možnost přechodu na náhradní potravu, predátor není regulátor početnosti populace kořisti
- predátor udržuje nízkou, stabilní populaci kořisti, predační tlak je nízký, potřebu predátora kryje nárůst početnosti kořisti, predátor může kombinovat i více druhů kořisti, systém může být velmi stabilní, zároveň i velmi labilní (špatné povětrnostní podmínky)
- početnost predátora závisí na početnosti populací kořisti, predátor preferuje určitý druh kořisti a potrava je limitujícím faktorem predátor, velikost populací kořisti je však limitována jiným faktorem, častý vztah mezi dravci, sovami a hlodavci
- početnost predátora a kořisti se ovlivňují vzájemně, růst početnosti kořisti vede k růstu populací predátora, naopak růst početnosti predátora vede ke snížení počtu kořisti, oboustranné ovlivňování je možné pouze krátkodobě
- početnost predátora i kořisti se mění nezávisle na sobě a nejsou ovlivněny daným potravním vztahem
Možnost vzájemného ovlivňování populací predátorů a populací kořistí závisí:
- na rozdílu růstu velikosti populací
- na rozdílu rychlostí individuálního vývoje populací
- na predačním tlaku na populaci kořisti
Predační tlak
- udává poměr počtu ulovených a dosažitelných jedinců, u drobných hlodavců 20-40 %, u spárkaté zvěře 2-15 %
- nepostihuje celou populaci, ale pouze některou věkovou kategorii, jedno pohlaví
Role predace
- nezastupitelný proces v ekosystému
- na populaci kořisti může mít pozitivní i negativní vliv
- predátor odstraňuje z populace nemocné, přestárlé a slabé jedince
- snižováním početnosti kořisti snižuje predátor vnitrodruhovou a mezidruhovou konkurenci
- predace zvyšuje druhovou diverzitu
- umožňuje soužití dvou druhů s podobnými ekologickými nároky, u kterých by jinak došlo k jejich vzájemnému konkurenčnímu vylučování
- udržování stavů spárkaté zvěře na únosných stavech